Mladý režisér Leoš Kastner, který pochází z Přeštic a proslavil se již v rámci svého debutu Trash Town, aktuálně natáčí svůj další film s názvem Zbojník. O tom, jaká úskalí s sebou nese natáčení historického filmu a jak se získává finanční podpora na studentské snímky hovořil režisér s Radkou Šámalovou z Regionální Filmové Kanceláře Plzeňského kraje.
1. Nejen plzeňským divákům jste se představil již v rámci svého úspěšného debutu Trash Town. Film Zbojník je z naprosto odlišného prostředí. Jak vznikla myšlenka natočit po filmu s postapokalyptickou tematikou film historický?
Uvědomuji si, že ten žánrový "přeskok" se může zdát hodně neobvyklý. Pravda je taková, že post-apokalyptická tématika byla pro mě jakýmsi zajímavým experimentem. Trash Town byl vskutku ryze žánrová záležitost, post-apo se u nás prakticky vůbec netočí, a proto mě velmi lákalo převést na plátno takový žánr, který v našem českém rybníčku sice má svojí bohatou fanouškovskou základnu, ale tuzemský profesionální kinematografie se ubírá dost jiným směrem. Ale zpět ke Zbojníkovi. Já odjakživa miloval filmy s historickou tématikou. A už před deseti lety, kdy jsem objevil svět filmařiny, jsem věděl, že chci točit historické snímky. V podstatě tedy jde o splněný sen.
2. Kde všude natáčíte a jak probíhal výběr lokací?
Většina scén se natáčela na Knižské skále nad obcí Řenče, kde jsme pro potřeby filmu za podpory kamarádů a nadšenců vystavěli během dvou let zbojnickou vesnici. Na tom jsme si chtěli dát velmi záležet, protože to je lokace, kterou divák uvidí nejčastěji. Dále jsme natáčeli v kaolínových lomech na Plzeňsku, také na středověkém hradišti Curia Vítkov u Liberce nebo na tvrzi Malešov u Kutné Hory. Dále máme v plánu natáčet i v klášteře Doksany nebo v Muzeu plzeňské diecéze. Výběr interiérů bylo to nejsložitější, jelikož doba 2. poloviny 13. století je velmi raná a najít kostelní prostor, kde by se nenacházely renesanční či barokní prvky, je nadlidský výkon.
3. Historické filmy jsou jedny z nejnákladnějších, navíc v České republice neexistuje příliš mnoho zdrojů na zafinancování studentských děl. Jak jste sháněl finanční prostředky?
Se zafinancováním projektu byla obrovská potíž. Naštěstí nás štědře podpořilo kulturní oddělení Plzeňského kraje, čehož si moc vážím a rozhodně to dokazuje, že kraj má o takovýto druh projektů zájem. Jinak ale máte úplnou pravdu, že podpora pro začínající nebo studentské filmaře, ať už jakákoliv, je u nás prakticky nulová. Podpořili nás však také fanoušci na Startovači, kteří nás udrželi na nohou a dali nám motivaci tento náročný projekt nastartovat a dokončit. Zároveň nám plány zhatila koronavirová krize, takže jsme nenašli jediného sponzora, který by byl ochotný si nás vzít pod křídla. Což ale neznamená, že bychom se chtěli nějak litovat. Film dokončíme v každém případě.
4. Kdy bude Zbojník dokončen a kde jej budou moci diváci zhlédnout?
Film bude dokončen pravděpodobně v druhé polovině příštího roku 2022, pokud nás samozřejmě nijak neochromí současná situace. My bychom velmi rádi dostali film do regulerní kinodistribuce, ale to je dost náročný proces a technická stránka filmu musí být vyladěna na 100%, abychom o distribuci mohli vůbec uvažovat.
5. V českém vzdělávacím systému je momentálně velmi akcentováno téma zanesení kreativity a umění do škol, film je jednou z jeho složek. Vím, že jste plánoval snímek nabídnout i jako součást výuky historie. Můžete více rozvinout tento záměr?
Byli bychom přímo nadšeni, kdyby se film Zbojník stal vzdělávací pomůckou ve školách, protože už jen probudit v žácích a studentech nějaký zájem o středověkou historii by byl pro nás veliký úspěch. Zároveň máme v plánu vydat s filmem i knížku "Po stopách filmu Zbojník", kde by byly odkryty nejrůznější detaily z příběhu Oldřicha z Roupova - informace o skutečných historických postavách (které se ve filmu objeví, nebo budou jen zmíněny) a událostech.
6. Nějaké zajímavosti či perličky z aktuálně probíhajícího natáčení? :)
Koncem října, když jsme natáčeli právě v lese, se rozhodli dva hlavní herci Jakub Chromeček a Jakub Albrecht, že přespí v lesním srubu a pokřtí tak náš sukořínský tábor. Prý proto, aby se lépe vcítili do svých rolí. Domníval jsem se, že to budou spíše takové silácké řečičky nad medovinou u táboráku. To jsem ale netušil, že to ti kluci nakonec opravdu podstoupí. Nebylo úplně nejtepleji, v noci byl už mráz, takže o to více obdivuji to jejich nasazení pro roli.